Ezau

Ezau
Narození	1753 př. n. l. Kanaán
Úmrtí	1606 př. n. l. (ve věku 146–147 let) Jeskyně patriarchů
Národnost	Hebrejci
Povolání	lovec
Choť	Basemat[1] Q3420035 Machalat[2] Judita[1] Ada
Děti	Elifaz[3] Reuel[3] Jeush[4] Korah Jalam
Rodiče	Izák[5] a Rebeka
Příbuzní	Jákob[5] (sourozenec) Amálek[6], Omar[7], Teman[7], Hatam, Zephon a Kenaz (vnoučata)
Funkce	prorok (judaismus)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ezau (hebrejsky עֵשָׂו‎, Esav) je postava z Bible – prvorozený syn Izáka a Rebeky a bratr Jákoba. V Bibli se o Ezauovi píše od 25. kapitoly knihy Genesis. Targum Pseudo-Jonatan interpretuje 27. verš této kapitoly^[8] mimo jiné tak, že Ezau vycházel do polí nejen proto, aby zabíjel zvířata, ale i proto, aby zabíjel lidi. Mezi význačné muže, které takto zprovodil ze světa, patřil prý Nimrod.^[9]

Podle mimobiblického židovského spisu Jubilea poté, co se Ezauovi synové doslechli, že Izák v den své smrti předal prvorozenecký podíl Jákobovi, donutili svého otce pod pohrůžkou násilí k tomu, aby společně se svými spojenci stál v čele vražedné vojenské výpravy proti svému bratru Jákobovi, jeho synům a jejich spojencům. Když byl Jákob obklíčen ve věži, která stála u Beerševy, a nebyla žádná naděje na usmíření, vystřelil šíp, který smrtelně zranil Ezaua, a Jákobovi synové se spojenci podnikli protiútok, který byl nakonec tak úspěšný, že nejen množství nepřátel pobili a Ezauovy syny zahnali do pohoří Seír, kde sídlili, ale donutili je, aby uzavřeli mír a podrobili se jhu poddanství, jež spočívalo v odvádění pravidelných daní.^[10]

Rabínská tradice vidí na místech, kde se Bible zmiňuje o Edomu, náznak vztahu mezi židovským lidem a římskou světovou velmocí, jež je doteď reprezentována křesťanským náboženstvím.^[11][12]